Nacházíte se zde: Úvod > Aktuální informace > Nezapomínejme!!!

Nezapomínejme!!!

73. výročí osvobození Lhotky a konce druhé světové války (04.05.2018)

Nezapomínejme!!!

 

Nezapomínejme!!!

 

V těchto májových dnech si připomínáme, že před 73 lety skončila druhá světová válka, největší válečný konflikt v dějinách lidstva, který zachvátil nejen Evropu, ale i další kontinenty. Miliony lidí na celém světě padly při bojích o vlastní existenci.  Lidstvo s hrůzou, bolestí v srdci a obavami očekávalo, zda zvítězí dobro, nebo zlo. Bylo to neuvěřitelně těžkých a šest let, kdy nejen naše země prožívala nacistickou okupaci. Stovky a tisíce lidí přicházely o majetky a také o životy. Hrůzy, které válka přinášela, krutě překonaly nejděsivější lidské představy o zlu. Děti přicházely o své otce, ženy o své muže a rodiče o své děti, rodiny se rozpadaly a často také zanikaly.

Ani naše obec nebyla ušetřena lidského utrpení. Čtyři naší občané přišli důsledkem války o život, několik mužů bylo uvězněno a několik totálně nasazeno na práce v říši. O život při osvobozování Lhotky přišli také tři vojáci Sovětské armády. Několik naších občanů bylo aktivně zapojeno do odbojových skupin proti okupantům. Někteří z nich byli odhaleni, zatčeni a uvězněni. Druhá světová válka ukázala celému světu, co všechno může zavinit touha po moci a jednání davů, které se nechaly až jednoduše snadno zmanipulovat. Následky této zlovůle zůstávají jako bolestná vzpomínka v srdcích mnoha lidí ještě dnes. Musíme si ale uvědomit, že tato válka nebyla pouze politickou záležitostí spojenou z touhou jednoho člověka podmanit si ostatní evropské národy, ale že se zde projevila obrovská rasová nenávist vůči Židům, Slovanům, Romům a všem ostatním lidem neárijského původu.

Po šesti letech přišlo osvobození a s ním naděje na to, že takové hrůzy, jakých bylo lidstvo svědkem, se již nikdy nebudou opakovat. Proto i v dnešní době, kdy se na všechny světové strany od naších hranic šíří vlna násilí, rasové a náboženské nesnášenlivosti je nutné upozorňovat na to, co vedlo k rozpoutání války a jaké hrůzné následky tento celosvětový konflikt přinesl. Nedopusťme, aby se další takové válečné běsnění opakovalo. Proto je důležité, aby lidé znali historii druhé světové války, protože jedině díky znalostem a pochopení minulosti i uvědomění si utrpení, které druhá světová válka přinesla, budeme moci předcházet a snad i zabránit dalším světovým konfliktům.

Vzpomeňme proto s úctou na všechny, kteří v této válce přišli o život, na všechny kterým tato válka vzala jejich nejbližší a oceňme úsilí těch, kteří se rozhodli aktivně vzdorovat násilí a zlu.  A vzpomeňme i těch neválečných hrdinů, kteří pracovali do úmoru, aby uživili své děti, staré rodiče, zachovali domovy pro své blízké, na které věrně a s naději čekali, až se vrátí z fronty či zajetí. Važme si toho, že žijeme ve svobodné zemi, važme si každého dne, který můžeme prožít v okruhu svých blízkých a přátel, povznesme se nad malichernostmi každodenního života a nedopusťme, aby se hrůzy války někdy navrátily.  

Zdeněk Kubala, starosta

 

Osvobození Lhotky

 

Již od 24. dubna projížděly Lhotkou kolony prchajících německých vojáků, z nichž se někteří zastavovali v obci ke kratšímu odpočinku. Některé domy, mezi nimi i škola, byly neustále obsazeny německým vojskem, které se neustále střídalo. Německá vojska na tomto svém ústupu zabavovala krmivo pro koně a hlavně různá vozidla (vozy, jízdní kola). Také několik koní vzali zemědělcům. Tento ústup německých vojsk naší vesnicí trval až do 5. května, za tu dobu projelo obcí tisíce vozidel všech druhů a desetitisíce německých vojáků. Dne 5. května zaujal zadní voj německých vojsk ve Lhotce bojové postavení s úmyslem se v obci co nejdéle zdržet. Do deváté hodiny dopolední projížděla ještě stále ustupující německá vojska, okolo desáté hodiny byla silnice přes Lhotku na dvou místech uzavřena (jeden zátaras byl na můstku mezi domky Františka Mrkvy a Františka Michalce, druhý byl pod domem Františka Škovrana, v místě, kde je stanoviště autobusů. V roce 1945 tam byla úzká cesta, podél ní dosti hluboký potok, parkoviště autobusů tam ještě nebylo). Hlavní voj ruských vojsk se blížil po silnici od Metylovic, německé dělostřelectvo silnici ostřelovalo, kolem poledne dosáhli ruští vojáci prvních domků ve Lhotce. Německá dělostřelba ustala, ale začala sílit střelba z minometů, kulometů a pancéřových pěstí. Němci obsadili některá výhodná postavení nad silnicí z Metylovic do Lhotky, aby mohli zastavit postupující sovětské vojáky, střelba z ruských děl je však brzy vyhnala. Další boje se rozpoutaly uprostřed vesnice, kde Němci drželi některé domy, mezi nimi i školu, odtud ostřelovali Rudoarmějce. Kolem druhé hodiny odpoledne se Němci stáhli k okraji vesnice směrem na Kozlovice, v té době začal hořet statek Cyrila Závodného čp.91, možná byl zapálen úmyslně Němci, aby kryl ústup, nebo začal hořet po  dělostřeleckém zásahu. Ve tři hodiny odpoledne byli němečtí vojáci zatlačeni až za hranici obce směrem do Kozlovic. Nechtěli se vzdát svých pozic, obsadili lesík na samé hranici Lhotky a domek Františka Boráka. Z toho postavení znovu ostřelovali postupující sovětská vojska, zatím jen pěší oddíly, které prudce útočily na nové pozice Němců v Kahánkovém lese. V tu dobu zaujala pozice baterie ruských děl u školy a u domku Jana Kožucha, palba dělostřelectva zasáhla domek Františka Boráka a téměř ho zničila. Teprve po tomto zásahu pěší oddíly rudoarmějců Němce vypudily, střelba ustála a zdálo se, že je všemu konec. Hrdinní Rudoarmějci byli pohoštěni, na škole zavlála československá vlajka. Za chvíli však začal dopadat granát za granátem na naši vesnici z pozic německého dělostřelectva ze Strážnice a z Kazničova, škola zasažena nebyla, zásah měl však dům Jana Kožucha čp.8. Lidé utíkali znovu do krytů, ruská palba ustala, střelba z německých pozic sílila a zdálo se, že Němci Lhotku znovu dobudou. Mezitím však došly posily ruské pěchoty, nastoupily k útoku, střelba lehkých zbraní nabývala vrcholu, do toho duněla děla z obou stran. Teprve kolem půlnoci byl boj o Lhotku rozhodnut, střelba slábla, po druhé hodině ranní dne 6. května úplně ustala.

Při těchto bojích ve Lhotce padli 3  Rudoarmějci a 9 německých vojáků. Z místních  občanů položil život dne 5. května František Štefek, narozený 29.11.1905, bytem ve Lhotce čp. 43, otec dvou  dětí. Společně s ruskými vojáky pronásledoval Němce, padl asi 500m od svého domku s puškou v ruce, kterou si opatřil se 150 náboji od německého vojáka. Z této zásoby vystřílel jen 4 rány a zůstal i s ruským vojákem ležet mrtev.  Druhou obětí byl Ludvík Mičulka, narozen 21.září 1913, Lhotka čp. 119, otec dvou malých synů. Po bojích zůstalo v obci mnoho granátů a další munice, 8. května jeden granát vybuchl, těžce Ludvíka Mičulku zranil a ten ještě téhož dne zranění podlehl. Třetí obětí byl Josef Kostelník, narozený 30. října 1916, toho zranil granát při práci na poli, způsobil mu těžké poranění břicha a on při plném vědomí, bez pomoci lékaře ve velkých bolestech umíral. Čtvrtou obětí se stal Vojtěch Sasyn, narozený 30. října 1913, Lhotka čp. 101. Jako desátník 8. pěšího pluku nastoupil vojenskou službu v Místku. Byl sražen ruským vojenským autem, těžce zraněn, po převozu do nemocnice 21. července zemřel. Byl také otcem dvou dětí. (Zápis v obecní kronice podle záznamu Vincence Sochy.)

-          z publikace Historie Lhotky pod Ondřejníkem do roku 2000, sepsala Mgr. Alžběta Kožuchová

 


| | Nahoru  ↑