14.-16. století

Staré slovanské vsi na Moravě prošly staletým vývojem od společného hospodaření rodů až k sousedským občinám lánových vsí.

Lhotka, stejně jako sousední vesnice Kozlovice a Metylovice, neprošla tímto vývojem. Její vznik je dán tím, že feudální panstvo se snažilo zvýšit své příjmy a začalo horečnatě osídlovat do té doby silně zalesněné oblasti, ze kterých mělo dosud jen malý prospěch..

Vznik nových obcí nebyl chaotický, právě naopak. Feudální pán, v případě Lhotky asi olomoucký biskup, pověřil vhodného lokátora (zakladatele), aby založil na určeném místě obec. Jeho úkolem bylo získat v jiných oblastech vhodné zájemce o přesídlení, vyměřit plužinu a začít mýtit lesy. Lokátor byl zpravidla i prvním fojtem, podle národnosti lokátora se dala určit i národnost prvních osadníků. Ve Lhotce se zpráva o založení obce nezachovala, nevíme tedy kdo obec zakládal, jaké byl národnosti, ani kdo byli ti první osadníci, odkud přišli, ani k jakému národu náleželi. Nevíme, kdy se to přesně stalo, není známý ani původní charakter obce (zemědělský, vojenský, obchodní). Nesporným faktem je pouze skutečnost, že obec již žila před rokem 1359  a že byla založena na zákupním právu. Osadníci, zastoupení lokátorem, uzavírali s vrchností smlouvu, museli složit určitou peněžní částku (zákup) a zavázali se k určitým povinnostem  feudální vrchnosti. Vrchnost  ve svém vlastním zájmů dala osadníkovi možnost vybudovat hospodářství a pak začít plnit povinnosti vůči ni. Bez odkladu platby by se osady asi nepodařilo založit, lhůta mohla být 10, ale též i 20 let.

Jak velikou práci museli  kolonisté se svými rodinami vykonat si asi neumíme vůbec představit. Dostali se do divoké přírody mezi horami, bažinaté ( ještě dnes jsou ve Lhotce lokality Bahno, Bahená). V neprostupných lesích žila nebezpečná divoká zvěř (medvědi, vlci...), nebyly tu cesty, neměli ani skromný přístřešek. O velmi nepříznivých přírodních podmínkách pro první osadníky svědčí i první  zachovaný název Lhotky - Mestlieshow - ve volném překladu Hnojová mýtina. Prvním krokem osadníka bylo vyklučení  mýtiny, na které si postavil  dřevěné stavení, až  potom mohl kácet  stromy na svém lánu. Vše dělali kolonisté jen pomocí ručních nástrojů, koňských nebo volských potahů. Současníci mají o naších  předcích mnohdy zkreslené  představy, ale pokuste se zamyslet nad tím, co oni  dokázali zvládnout, kolik práce dokázali udělat v těžkých podmínkách a dojdete k závěru, že byli pracovití, cílevědomí a měli dostatečné znalosti a zkušenosti pro život v divoké přírodě.

První zápis o platbách vrchnosti v penězích a v naturáliích se zachoval až v urbáři z roku 1581. Urbáře sloužily jako soupisy pravidelných naturálních a peněžitých povinnosti poddaných vůči vrchnosti, soupis z roku 1581 nebyl první, ale je první, který se zachoval a který znám.

Urbář z roku 1581 - doslovné znění :

Znamená se úrok nebo plat stálý odtudž z rolí a z pasek ku gruntům jejich nyní i na budoucí časy, že jsou platů přičinili, dědičně puštěných.

1. Toman fojt - 2 lány, kus paseky za rolí, 10 grošů, 1 slepice, 20 vajec

2. Řehoř Janů - 1 lán, kus paseky, 17 grošů, 3 slepice, 1 kopa a 10 vajec

3. Jan Staňkův - 1 lán, 5 čtvrtí paseky, 15 grošů, 1 slepice, 24 vajec

4. Jiřík Staňkův - 1 lán, 11 grošů, 1 slepice, 1 kopa vajec

5. Jan Javorkův - 1 lán, 2 čtvrtí pas.a co vyplenil, 12 grošů, 2 slepice, 24 vajec

6. Adam Holec - 5 čtvrtí a co vyplenil, 7 grošů, 2 slepice, 20 vajec

7. Jiřík Ostarek - 1 lán, připlaněný kus, 6 grošů, 1 slepice, 16 vajec

8. Jakub Staňkův - 1 lán, kus vedle a kus připlaněný, 10 grošů, 2 slepice, 20 vajec

9. Vavřinec - 5 čtvrtí a kus připlaněný, 7 grošů, 1 slepice, 16 vajec

10. Jan Mikův - 5 čtvrtí a kus připlaněný, 6 grošů, 1 slepice, 14 vajec

11. Petr Štalmach - 5 čtvrtí a kus připlaněný, 6 grošů, 1 slepice, 14 vajec

12. Jakub Kuroplach - 5 čtvrtí pasek, 5 grošů, 1 slepice, 12 vajec

13. Mikuláš  Lukšů - 5 čtvrtí pasek, 5 grošů, 1 slepice, 12 vajec

14. Vítek  Blažků - 5 čtvrtí pasek, 5 grošů, 1 slepice, 12 vajec

15. Pavel Kužel - 1 lán, 4 groše, 1 slepice, 12 vajec

16. Staněk Kubaňů - 8 čtvrtí pasek, 12 grošů, 2 slepice, 24 vajec

17. Vojtek - 5 čtvrtí pasek, 8 grošů, 1 slepice, 20 vajec

18. Jakub Javorek - 5 čtvrtí pasek, 5 grošů, 1 slepice, 10 vajec

19. Dorota Velikého - 4 čtvrtí pasek, 5 grošů, 1 slepice, 10 vajec

20. Jiřík Šál - 5 čtvrtí pasek , 5 grošů, 1 slepice, 10 vajec

21. Jan Javorek - z kusu za rolí, 2 groše, připsán později

22. Macek - 4 čtvrtí k Ondřejníků, 3 groše, připsán později

23. Klímek - z kusů za svým, 2 groše, připsán později

24. Řehoř - z kusů za lánem, 1 groš, připsán později

25. Jakub Javorek - z paseky v Žlabovém zdél 8,5 čtvrtí, na šíř 5 čtvrtí, za svým, 4 groše. Paseka mu prodána za 16 zlatých. Též z kusu paseky na zdél 3,5 a čtvrť na šíř, 2 groše.

26. Valek Lišňův - z kusu paseky pod Ondřejník, na šíř 1 lánu, na zdél 6 čtvrtí, 8 grošů. Též on z kusu louky 4x6 čtvrtí 8 grošů.

Suma úroku, nebo platu stálého z téže vsi Lhotky z rolí a pasek dědičně puštěných o sv. Jiří a o sv. Václavu po 5 zlatých, 22 groších  a 3,5 denárech.- Odtudž za roboty, kteréž ku dvoru kozlovskému robotovati povinní byli, že již k tomu ani jinému dvoru žádných robot odbývati a dělati povinní nebudou  (jenom k zámku a k stavení podle jiných), za takové roboty dávati mají o sv. Janě  Křtiteli B. 5 zlatých. O novém létě tolikéž. Suma slepic 26, suma vajec 6 kop ( 1 zlatý = 30 grošů).

Z urbáře nelze určit počet obyvatel, přináší nám pouze nejstarší seznam poplatníků v obci Lhotka. Nezachycuje povinnosti robotní, důležitá je poznámka, podle ni lhotečtí  od této chvíle nemuseli robotovat u kozlovského dvora, místo této roboty měli peněžní platbu 10 zlatých za rok. O robotách „ k zámku a stavení podle jiných„ není v urbáři uvedeno nic konkrétního, z jiných zápisů víme, že to znamenalo lovit ryby v potocích a rybnících (na hukvaldském panství bylo 29 panských rybníků), ošetřovat vrchnostenské zahrady, zpracovávat vlnu, sbírat houby, jahody, maliny, ořechy a med v lesích, pracovat v oboře, strouhat šindely a provádět jiné hradní roboty. Ze Lhotky je na hrad po staré cestě pouze 7 km, pro tu malou vzdálenost byli patrně lhotečtí určení k robotám k zámku a stavení. Břemenem nevolníků byla i čeledínská služba, podle které byli poddaní  povinní odvádět své děti vrchnosti k různé domácí službě.