Lhotka za valašské kolonizace

Již v článku o osídlení našeho regionu je uvedeno, že oblast okolo hradu Hukvaldy byla osídlována  v 13. a 14. století. První kolonisté pocházeli z Čech,  Moravy a ze zemí mluvících německy, nemůžeme dnes určit národnost prvních kolonistů. Tato kolonizace se nazývala  přemyslovská (probíhala za panování posledních Přemyslovců) nebo také německá. Jinak proběhla kolonizace, které říkáme valašská(pastevecká). Koncem 15. století a ve století 16. a 17. se na území Moravy usazovali valašští kolonisté. Valaši přišli se svými stády koz a ovcí ze Slovenska a z Těšínska na Hukvaldsko, první zprávy o pobytu valachů na Moravě jsou z Hukvaldska z konce 15. století v záznamech o sporech o hranici hukvaldského a frýdeckého panství  po roce 1490, z doby, kdy Hukvaldy spravoval Dobeš Černohorský.

Valaši pocházeli z Rumunska a živili se chovem ovcí ve vyšších polohách Karpat. Jejich salašnictví se lišilo od chovu ovcí v nížinách, Valaši neměli stálé sídlo, když našli vhodnou pastvinu, postavili salaš, když louku vypásli, buď vyklučili kus lesa vedle, nebo se stěhovali dále. Tak se stěhovali po horských oblastech Karpat, Polonin až do Beskyd a dále na jih. K nám již nedoputovali původní Rumuni, ti se na své dlouhé cestě smísili s domácím obyvatelstvem, s Rusíny a Slováky, a vytvořili lid, který spojovalo jejich zaměstnání. Valaši byli otužilí, průbojní, nebojácní, řídili se tzv. valašským právem, byli dlouhodobě osvobozeni od daní,  měli i určitou samosprávu a zpočátku i voleného valašského vojvodu, který mimo jiné předsedal valašskému soudu. Sídlem valašských vojvodů na hukvaldském panství byly po 200 let sousední Kozlovice. Prvním vojvodou byl  v letech 1565 – 1567 Matěj Krpec a posledním v letech  1731 – 1764 Šebestián Žáček.

Salašnictví na Ondřejníku:

Důvody, proč se Valaši přestali stěhovat a začali se usazovat, vycházely z potřeb samotných valachů i  feudálního panstva, pro které Valaši znamenali hospodářský přínos a proto jim udělovali, oproti poddanému lidu, větší svobodu. Valašská technika chovu dobytka způsobila přelom ve využití rozsáhlého horského území Moravy. Valaši však vykonávali i jiné práce, než chov dobytka. Zabývali se horským zemědělstvím - i na Ondřejníku, vstupovali do služeb vrchnosti jako strážci hradu, hajduci a portáši.

V soupise valašských luk z roku 1756 na Ondřejníku je uvedeno 20 luk a k nim připojené 4 paseky a jedno ujmisko (kus pozemku odňatý panské půdě). Jejich uživatelé byli z Frýdlantu (3), Kozlovic (3), Lhotky (1), Metylovic (6), Pstruží (12). Ze Lhotky to byl Martin Tomek s Maráčkem (louka a paseka). Do katastru Lhotky z téhož zápisu z roku 1756 jsou zapsané valašské louky na Ondřejníku – Kaňovice, Kmoščanka, Mikulanka, Soplanka, Tomaščanka, Vojvodka.

            Jméno valašských rebelů proslulo v prvních letech třicetileté války, začíná se vytvářet širší termín „Valaši“, kterým se označovali povstalci. Valaši se stali věhlasnými, jejich jméno se přeneslo na celý kraj, historickým vývojem vznikl nový zeměpisný pojem „Valašsko“.

Naši předkové se považovali a byli považováni za Valachy, ve farní kronice kozlovické se uvádí zápis, který se týká 18. století. Tehdy v rychaltické farnosti platily valašské dědiny Kozlovice, Myslík a Lhotka nižší náhradu za dřívější koledu, než dědiny ostatní (Sklenov, Rychaltice).

Změnu v zařazení našeho regionu do tzv. Lašska prosadil František Bartoš. Moravskoslezské nářečí na Opavsku, Těšínsku a severovýchodním klínu Moravy nazval jako nářečí Lašské / Dial. I., str. 97/. Vznik názvu Lachů byl pro obyvatelstvo mezi Odrou a Ostravici zcela nový a jeho původ byl a je nejasný. Bartošovou zásluhou byl tento název přijat a to bez ohledu na názor domácího obyvatelstva. Lidé v této oblasti nazývali svou řeč moravskou a sebe nijak nejmenovali, nebo si říkali  Valaši.       

A. Kožuchová