19. století

Těžba železné rudy:

Těžba železné rudy a vápence se ve Lhotce rozvíjí až po roce 1833. Ve Lhotce se kutalo podle těžební mapy na  tam označených parcelách, s těžbou rudy a vápence byly spojené i další pomocné práce, při kterých byli zaměstnávání lhotečtí bezzemci za mzdu.

Formanství:

Snad nejvýnosnějším zaměstnáním koncem 18. a počátkem 19. století bylo formanství. Sedláci se čtyřmi, někdy i šesti koňmi se vypravovali na formanku do světa, vraceli se mnohdy i po roce. Na nějaký čas pak býval v domě blahobyt, ale hospodáři často pro formanku nedbali o role, úrody pak bývaly skromné, a nezřídka se stávalo, že obilí bylo spotřebováno, peníze došly a v domácnosti byla bída. Lhotecký fojt Jan Brož posílal do světa až 14 koní, formani jezdili do Hamburku, Lipska, Oděsy, Pešti, Vídně, Terstu...

Formanství začalo upadat v druhé polovině 19. století s výstavbou železnic.

Soupis hukvaldského panství z roku 1812 zaznamenává ve Lhotce 54 domů, jednoho dědičného rychtáře, 8 sedláků, 8 zahradníků, 5 domkářů, 28 malodomkářů, 8 pasekářských domů a jeden poddanský mlýn. I tento soupis ukazuje na stálý růst rodin bez půdy, nebo jen s malým kouskem pole.

Do roku 1833 bylo u nás dokončeno přesné trigonometrické vyměřování katastrů všech obcí. Z tohoto roku je zachována mapa Lhotky s vyznačenými domy, čísly domů, čísly parcel a jmény majitelů pozemků.V tomto roce  bylo ve Lhotce  5 sedláků, 13 zahradníků, 4 chalupníci, 49 domkářů, 4 pasekáři, 1 mlýn. Žilo zde 433 obyvatel, 211 mužů a 222 ženy, obec měla 76 čísel. Chovalo se 57 koní, 51 krav, 10 ovcí (Volný 1835, 160). Obec byla již silně sociálně diferencována.

V roce 1869 bylo ve Lhotce 464 obyvatel, v každém domě v průměru žilo více než šest osob. Z údaje - 49 domkářských rodin- je možné vyčíst, že obživa velké části obyvatel  Lhotky závisela především na vznikajícím průmyslu.

Ještě v první polovině 19. století byly příjmy z průmyslu jen doplňkem k příjmům ze zemědělské výroby, byla to výpomoc v jinak zemědělských rodinách. Po zrušení poddanství (7. září 1848) dochází na venkově k rychlým změnám, k stále většímu drobení půdy. Ve Lhotce vznikají nové malé zemědělské  usedlosti mimo hlavní zástavbu obce, v Rosuškách (č.84, č.92, č.106), pod Ondřejníkem (č. 79, č.81 Zamrklí, č.94 Sovjanka, č. 95, č.98, č.102, č.103, č.116, č.125), na Bahené (č.82, č.93, č.97) a oddělením  z čísla 36 vzniká zemědělská usedlost č. 91. Většina těchto usedlostí je v katastrálních knihách zanesena jako paseka, protože jsou mimo centrální zástavbu, jsou to novodobé paseky a nesouvisí s pasekářskou kolonizací. Zemědělskou půdu získali noví majitelé různě, někteří dělením statků i pro mladší děti, někteří přímou koupí od sedláků, část půdy prošla i dražbou (podle zápisu v pozemkové knize).

Mezi roky 1850 až 1900 se žilo na venkově poměrně dobře, oproti době předchozí, době poddanství. Uvolnění po roce 1848 umožnilo i venkovským rodinám zvýšit své příjmy o výdělky v průmyslu. Ve Lhotce na přelomu 19. a 20. století žil velký počet rodin, které již měly základní příjem z práce v průmyslu, ale doplňovaly ho  se o výnos drobných výměr, byly to rodiny kovozemědělců.