Hřbitov

Hřbitov je místo sice neveselé, ale v podstatě patří ke každé obci. Alespoň můžeme napsat, že lhotecký hřbitov je úhledný a pokud se to dá o hřbitovu napsat, i malebný.

Lhotka byla přifařena do Kozlovic, proto byli občané Lhotky pohřbíváni v Kozlovicích  na hřbitově. Po roce 1945 bylo nutné vybudovat hřbitov i ve Lhotce, neboť hřbitov v Kozlovicích prostorově nestačil pro všechny obce. Prosadit stavbu nového hřbitova nebylo jednoduché, konzervativní část   byla proti. Nutnost však rozhodla, v roce 1950 došlo k založení hřbitova ve Lhotce. Jako nejvhodnější se jevil pozemek Ondřeje Němce i po padesáti letech  musíme potvrdit, že byl vybrán velmi dobře. Nejdříve se musela postavit silnice od hlavní cesty ke hřbitovu, na její zpevnění bylo dovezeno během jedné neděle dvanácti koňskými povozy 50m3 kamene. Kámen byl nasbírán na mezích a v řece pod Ondřejníkem, pracovalo 80 lidí. Ještě v roce 1950 byl postaven prozatímní dřevěný plot, p. Tomkem Hynkem byl vypracován plán na vysázení okrasných stromů na hřbitově a okolo cesty ke hřbitovu. Práce spojené se stavbou hřbitova řídila tříčlenná komise:  Vincenc Socha, František Škovran a Karel Víta. První občanka, Anastazie Valíčková čp. 58, byla na hřbitově pohřbena 29. 7. 1950, za měsíc po ní, 25. 8. 1950, byl do sousedního hrobu uložen Vincenc Kahánek čp. 1. V roce 1964 byl dřevěný plot odstraněn a byl nahrazen plotem s kamennou podezdívkou a vyasfaltována cesta přes hřbitov. K 31. 12. 1965 tam již bylo pohřbeno 72 občanů. Plocha hřbitovního pozemku je 2400 m2,  60 x 40m. V roce 1969 byla na hřbitově postavena i smuteční síň, která byla přestavěna v roce 1980. 

Do roku 1950 byli občané Lhotky pohřbívání v Kozlovicích, rakev  většinou nesli nosači na márách, muselo se jich zjednat více, aby se mohli střídat. Večer před pohřbem byly v domě, kde ležel nebožtík, řikačky.  Před pohřbem se v domě nebožtíka podával všem přítomným chléb, nosači dostali chléb se syrem (tvarohem) a byli počastováni gořalku.  Stávalo se, že při častování před pohřbem si některý muž více přihnul a v průvodu šel opilý, proto P. Repr (byl farářem v Kozlovicích v letech 1860 – 1899) hoštění před pohřbem přímo zakázal. Ujal se zvyk pohoštění až po pohřbu, účastníci pohřbu byli pozváni zpravidla do hostince U Tomášů v Kozlovicích, kde bylo na účet pozůstalých skromné pohoštění (rohlík a káva). Lidé tento zvyk nazvali „propijani kože“. V současné době bývá pohoštění mnohem bohatší, přestože původní důvod, kterým byla namáhavá cesta do Kozlovic a zpět, již není.