18. století

O 74 let později udává se v zápisu Zemské registratury v Brně z roku 1750, že ve Lhotce je 

• 5 sedláků, z nichž každý měl do týdne robotovati se 4  hovady po 3 dnech
• 9 zahradníků s pěší robotou do týdne po 3 dnech
• 7 chalupníků s pěší robotou po 2 dnech v týdnu.

Avšak připsáno k tomuto popisu:„ Sluší poznamenati, že sedláci jsou povinní se čtyřmi hovady do týdne 3 dni robotovati, nejméně od sv. Jana do sv. Václava celý týden. Poněvadž však hospodáři pro nouzi a neúrodnost půdy této povinnosti dostati nemohou a mnohdy místo 4 koní s jednou krávou na robotu přicházejí, ba i celé týdny robotu zanedbávají, jest nemožno s jistotou na tomto panství robotu vyšetřiti.„/ Zemská registratura v Brně. Dto Hochwald de 30. Julii 1750./

Podle katastru z roku 1752  měl fojt lhotský zoru 31 2/8 měřice, zahrady 1 4/8 měřic, pastvin časem vzdělávaných 29 4/8 měřic, pustin 13 měřic, pastvin nikdy nevzdělávaných 12 mír, lesa 3 míry. Zápis vizitačního protokolu z roku 1667 a katastru z roku 1752 se liší rozlohou fojtství, může to být způsobeno nepřesnosti a neúplnosti prvního zápisu, ale mohlo se změnit i  fojtství.

Po zrušení nevolnictví patentem z roku 1781 nemusel venkovský lid žádat vrchnost o povolení k odchodu, takže mohl hledat obživu za hranicemi svých vesnic.

Po roce 1790 se i v našem kraji začaly pěstovat brambory, které byly později hlavní stravou chudého lidu.

Práce pro hutě :

Již koncem 17. století, ale i ve staletích následujících ovlivnil citelně život lhoteckých vznik a rozmach frýdlantských železáren. Provoz tři dřevouhelných vysokých pecí vyžadoval stále větší množství pracovních sil. Provoz hutí zajišťoval menší počet kvalifikovaných dělníků a mistrů, ty vrchnost zpravidla najímala na  panstvích s vyspělým huťařstvím (Perštejn, Rýmařov, Šternberk) a dobře je platila. Větší část (asi 200) pracovníků byla z hamerních vsí a plat dostávali jen za práci mimo robotní povinnost. Po roce 1695 dostával drtič rudy pouze 24 krejcarů týdně, uhlíř za koš dodaného uhlí 7 krejcarů , štajgr dohlížející na těžbu rudy obdržel za každou hýlu (vlastní havířská míra) 24 krejcarů. Za vytěžení 1 sáhu dřeva dostával robotní poddaný 4,5 krejcarů, bezzemci, kteří neměli robotní povinnost 8 krejcarů (1zlatý = 60 krejcarů).

Ceny 1756 - 1815:

• 1 kopa vajec = 60 kusů.......................8-20 krejcarů
• 1 funt masa = 0,5 kg ..............................4 krejcarů
• 1 měřice pšenice = 61,5 litrů ...............135 krejcarů
• 1 kráva  ...........................................10-15 zl
• 1 husa  .................................................26 krejcarů
• 1 slepice................................................15 krejcarů
• střevice ..................................................5 zl

Mzda mistra tesaře, zedníka......20 - 60 krejcarů za den, tovaryše .......18 - 48 krejcarů za den.

Jiné práce:

Počátkem 18. století se stále ještě větší část obyvatel Lhotky živila zemědělskou výrobou, ta nepřinášela mnoho užitku, protože se příliš nehledělo na dobré obdělání půdy, nebylo dobré osivo, velká část půdy ležela ladem. Zřetel obyvatel byl obracen k  chovu ovcí a koz (pastevectví), včelařství a rybníkářství. Doplňkem k práci na poli byla domácká  textilní výroba, košíkářství, výroba metel, cuklí, krpců, šindelů. Řemesla sloužila převážně zemědělství- kovář, kolář, truhlář. V obci byl od roku 1715 mlýn na Bahené č.44, který patřil k fojtství, i výčepní právo měl pouze fojt.